Jak známo, zadarmo ani kuře nehrabe. A když ani kuře, pak pochopitelně ani člověk nehrabe, pokud si tím dost nenahrabe. A pod pojmem nahrabání si pochopitelně nemáme na mysli v případě lidí nic jiného než finance. Když člověk pracuje, činí tak především právě proto, aby se finančně zajistil, aby byl ekonomicky za vodou nebo aspoň nešel ke dnu.
I když takové finance nejsou pochopitelně tím, oč člověku jde. Tomu jde o to, aby získal peníze jako prostředek, jímž lze zaplatit za to, oč jde především. Protože prakticky jenom tímto způsobem lze dnes získat potřebné zboží a služby – bez zaplacení za toto penězi by byla snaha něco dostat korunovaná jenom nezdary. Zatímco s penězi…
Každý člověk, který je dost dobře finančně zajištěný, má prostě klidnější, spokojenější a bohatší život. Protože kdykoliv něco potřebuje, vezme příslušnou sumu a tuto svoji potřebu financuje. A za peníze dostane klidně všechno, co si jenom usmyslí mít. Je jenom strašně málo věcí, které se nedají podobným způsobem koupit.
Ale jsou tady přece i lidé, kteří dost dobře finančně zabezpečeni nejsou. A co si mají počít ti?
Jak všichni víme, těm nezbývá nic jiného, než si pověstně, a nakonec třeba i skutečně, utáhnout opasek. Anebo si jít vydělat víc, mají-li tu možnost. A v nejhorším případě si nějaké peníze aspoň půjčit, i když to určitě není ono, protože se takto získané finance musí logicky splácet a musí se tu platit i úroky nebo poplatky, což činí půjčky nevýhodnými.
Ale ať už člověk získá peníze jakýmkoliv způsobem, jsou pro něj tyto jistotou. Jistotou, že bude mít vždy všechno, co k životu potřebuje. Alespoň tedy v situaci, když jsou příjmy takového člověka dostatečné a když je vzápětí nepožírá zlo jménem inflace. Což je spolu třeba s devalvací jednou z odvrácených stránek financí. Které jsou jinak dokonalé. Zatímco pokud jsou stále bezcennější, je o ně stále menší zájem. Ve srovnání s pevnějšími měnami.
